U dětí s autismem toho lze dosáhnout především díky Aplikované Behaviorální Analýze (ABA), která se již v jiných zemích používá s velkým úspěchem ve školách a školkách.

Dalším úkolem, který si zakladatelky uložily, je osvěta o problematice autismu a Aplikované Behaviorální Analýze (ABA) jako nástroji k rozvoji a vzdělávání dětí.

http://www.zestejnyplanety.cz/darujte

ABA školka

Soukromá mateřská školka specializující se na děti s autismem a jinými neurovývojovými poruchami. Zřizovatelem je zapsaný spolek Vulnus Curare, který si klade za cíl podpořit vzdělávání a rozvoj dětí s autismem.

Co je to autismus? Na tuto otázku můžete slyšet spoustu různých odpovědí od spousty různých odborníků, hlavně na příčiny autismu u dětí. Faktem je, že tato oblast je dosud neprozkoumaná a mnoho odborníků se v názorech rozchází. Shodnout se můžeme v tom, že je to jiný způsob myšlení a vnímání světa kolem sebe. Toto stačí k tomu, aby děti měly problém učit se a chápat věci tak jako ostatní „neurotypičtí“ vrstevníci. Největší problémy mívají děti s autismem v následujících oblastech:

Smyslové vnímání

Mnoho autistů je v různých smyslových oblastech (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) hyposenzitivní (málo citlivý) či naopak hypersenzitivní (silně citlivý), proto se jejich reakce na různé podněty liší od našich. Hypersenzitivita často způsobuje tzv. přetížení smyslů, kdy dotyčný reaguje pro nás nepřiměřeně.

Kognitivní funkce

Prostřednictvím kognitivních (poznávacích) funkcí člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly. Myšlenkové procesy dávají člověku možnost učení, zapamatování, přizpůsobování se neustále se měnícím podmínkám okolního prostředí. Kognitivní funkce rovněž zahrnují kromě paměti i koncentraci, pozornost, řečové funkce, rychlost myšlení, schopnost pochopení informací. K funkcím exekutivním patří schopnost posuzování a řešení problémů, plánování, organizování. Smyslové vnímání a kognitivní funkce jsou hlavní oblastí, ve které se u autistů funkce přijímání informací liší. Problémy v následujících oblastech jsou jen důsledkem této odlišnosti, příjem informací je totiž nezbytný pro proces učení. Pokud autista určitou činnost či věc vnímá jinak než ostatní kolem něj nebo ji nevnímá vůbec, nemůže se danou věc naučit tak, jak je po něm požadováno.

Komunikace

Kromě verbální (slovní) komunikace, která bývá ve vývoji dítěte s autismem velkou překážkou a problémem, je podstatná i komunikace neverbální (gesta, postoj, mimika, tón hlasu…), ta úzce souvisí se smyslovým vnímáním a kognitivním zpracováním těchto vjemů. Autistické dítě například podle hlasu často nerozezná, že se na něj maminka zlobí, když zvýší hlas a zpřísní tón, proto nesprávně reaguje a na okolí působí jako nevychované.

Emoce

Autisté bývají často nesprávně označováni jako necitliví, jelikož neumějí snadno zacházet s emocemi. Špatně se orientují v různých situacích a někteří prožívají emoce mnohem intenzivněji, neumějí si s tím vnitřně poradit a mohou se díky tomu lehce dostat do „autistické krize“. Proto se často situacím, které emoce vyvolávají, vyhýbají. Stejně tak je tomu u očního kontaktu, který je většinou u autistů špatný nebo není vůbec, protože je pro ně velmi emočně zatěžující.

Chování

Je zde myšleno jako reakce na konkrétní situace. Vzhledem k problémům v předchozích oblastech autisté reagují jinak, než je očekáváno, jelikož se řídí podle svého vnímání okolního světa. Upřednostňují přímé a jasné jednání, protože z mimiky, gest a naznačování nevyčtou to, co „neautisté“, proto jednají s ostatními tak, jak chtějí, aby se jednalo s nimi, jednoduše a přímě. Důsledkem toho nastávají situace, kdy autista řekne přesně to, co si myslí, i když je to ne vždy společensky vhodné, a pak bývá nesprávně označován za nevychovaného nebo necitlivého. Také jim dělají problémy metafory a slovní obraty typu „Zlom vaz!“ (ať se ti daří), které chápou doslovně, a logicky jsou v těchto situacích zmatení. Postupem života si tyto obraty samozřejmě zapamatují a v dospělosti už s nimi nemají problémy, u dětí je však důležité mluvit jasně bez různých složitostí.

Toto vše je podstatou toho, když řeknete o autistech, že mají „svůj svět“. Nemají, jen ten náš vnímají jinak než my. Stačí, když k nim budeme ohleduplní a budeme se snažit přizpůsobit se při jednání s nimi, protože my tu možnost máme, oni ne!