Odpověď: Bohužel se s výše uvedenými ujednáními v kolektivních smlouvách setkáváme. Je pravda, že se již jedná pouze o ojedinělé případy. Výše uvedená ujednání sjednaná v kolektivní smlouvě zaměstnance samozřejmě nezavazují.

Důvody:

1. Jedná se o „zdánlivé právní jednání“. Vyplývá to z § 23 odst. 1 zákoníku práce, kde je mimo jiné uvedeno, že k ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem (zákoníkem práce), se nepřihlíží. Výše uvedený nový právní institut (zdánlivé právní jednání) byl do našeho právního řádu zakotven novým občanským zákoníkem. Zdánlivé právní jednání je stručně a srozumitelně řečeno takové právní jednání, k němuž se podle zákona nepřihlíží a na které se hledí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo.

Zde může někdo namítnout, že z § 4a odst. 2 zákoníku práce vyplývá, že k úpravě povinností zaměstnance smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a kolektivní smlouva je také smlouva. K tomu je nutné uvést, že kolektivní smlouva je sice smlouva, ale není uzavřená mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (jako např. pracovní smlouva), ale mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací. Dále je nutné zde připomenout, že to zakazuje i výše uvedený § 23 odst. 1 zákoníku práce.

2. Dalším důvodem neplatnosti výše uvedených ujednání kolektivní smlouvy je skutečnost, že zaměstnanec není smluvní stranou kolektivní smlouvy, a proto mu kolektivní smlouva nemůže ukládat nějaké povinnosti.