Odpověď: To není pravda. Je to sice poměrně neobvyklé, ale teoreticky i prakticky to možné je. I u této stanovené týdenní pracovní doby bude zaměstnavatel z provozních důvodů výjimečně potřebovat, aby stanovená týdenní pracovní doba 40 hodin byla rozvržena nerovnoměrně, tj. nebude rozvržena rovnoměrně 40 hodin každý týden. Zaměstnavatel proto vypracuje písemný rozvrh (harmonogram) směn, například na 10 týdnů, s tím, že na konci tohoto období bude mít zaměstnanec odpracováno 400 hodin (10 x 40). Jestliže by podle tohoto harmonogramu, tj. z důvodů na straně zaměstnavatele, odpracoval např. jen 390 hodin, musel by mu zaměstnavatel těchto 10 hodin zaplatit průměrným výdělkem. Jednalo by se totiž o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce, kde zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Jestliže by odpracoval např. 410 hodin, jednalo by se zde o 10 hodin práce přesčas (400 – 410).                                      

Zaměstnanec může mít i různou délku směn, např. 8hodinovou a 12hodinovou. V závěru bude možná vhodné uvést, že se musí jednat o jednosměnný pracovní režim. Pokud by se jednalo např. o dvousměnný pracovní režim, stanovená týdenní pracovní doba by činila 38,75 hodin, a nikoliv 40 hodin týdně.