Poradenství
Odměňování ve svátek
26.11.2018 | Poradenství | Od našich členů | Přečteno: 2 387x

Dotaz: Prosím srozumitelně vysvětlit právní úpravu odměňování ve svátek.

Odpověď: Nejprve bude zřejmě vhodné uvést, které dny jsou v ČR stanoveny jako svátky. Svátky jsou dny pracovního  klidu vyjmenované v zákoně č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.

 

Státními svátky jsou:

     1. leden – Den obnovy samostatného českého státu,

     8. květen – Den osvobození,

     5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje,

     6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa,

     28. září – Den české státnosti,

     28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu,

     17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii.

 

Z hlediska pracovněprávního mají stejný význam i ostatní svátky, kterými jsou:

     1. leden – Nový rok,

     Velikonoční pondělí,

     1. květen – Svátek práce,

     24. prosinec – Štědrý den,

     25. prosinec – 1. svátek vánoční,

     26. prosinec – 2. svátek vánoční.

 

Dále zákon upravuje dny významné, ty však jsou dny pracovními.

 

Při výkladu této právní problematiky je nutné zaměstnavatele rozdělit do dvou skupin.

 

  1. Zaměstnavatelé, kteří svým zaměstnancům poskytují mzdu – nejsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce.
  1. Zaměstnavatelé, kteří svým zaměstnancům poskytují plat – jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce.

 

  1. Odměňování práce ve svátek u zaměstnavatelů, kteří svým zaměstnancům poskytují mzdu – nejsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Jedná se například o obchodní společnosti (a. s., spol. s r.o.), podnikatele fyzické osoby, politické strany atd.

 

Právní úprava odměňování práce ve svátek je zde upravena v § 115 zákoníku práce.

 

Při výkladu této právní problematiky je nutné rozlišit několik případů (situací).

 

  1. Zaměstnanci v důsledku svátku tzv. odpadne směna. Zaměstnanec měl podle rozvrhu směn pracovat, ale nepracoval, protože mu na tento jeho obvyklý pracovní den připadl svátek.

 

V tomto případě mu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za mzdu, která mu v důsledku svátku ušla. Jedná se o zaměstnance, kteří jsou odměňováni hodinovou nebo úkolovou mzdou (§ 115 odst. 3 zákoníku práce).

 

Příklad: Zaměstnanec má pracovní dobu rozvrženou na pondělí až pátek. V důsledku svátku mu tzv. odpadne směna ve středu. Zde mu za středu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

 

Příklad: Zaměstnanec má nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Podle rozvrhu směn měl pracovat v sobotu, ale v důsledku svátku mu tato směna odpadla. Zde mu opět za tuto směnu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Zde bude vhodné reagovat na poměrně časté tvrzení, že je v tomto případě zaměstnanec poškozen, protože nemá nárok na příplatek za práci v sobotu a v neděli. To však není pravda. Zaměstnanec nemůže mít nárok na příplatek za práci v sobotu a v neděli, protože v tyto dny nepracuje. Kromě toho není zcela pravdivé tvrzení, že je poškozen, protože příplatek za práci v sobotu a v neděli, stejně jako ostatní příplatky, se započítává do průměrného výdělku. Ovlivňuje tedy výši průměrného výdělku, tj. náhradu mzdy, která mu za tzv. odpadlou směnu náleží.

 

  1. Zaměstnanci v důsledku svátku směna neodpadne. Zaměstnanec podle rozvrhu směn pracovat neměl, protože svátek zde připadne na den, kdy pracovat neměl.

Zaměstnanec nemá v tomto případě nárok na mzdu ani na náhradu mzdy.

Příklad: Zaměstnanec má rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu na pondělí až pátek. Svátek připadl na sobotu. Zde mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nenáleží, protože mu v důsledku svátku žádná mzda neušla.

 

Příklad: Zaměstnanec má nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu. Svátek připadl na den, kdy podle rozvrhu směn neměl pracovat, např. na středu. Protože mu v důsledku svátku žádná směna neodpadla, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku mu zde za tento svátek nenáleží. I zde mu totiž žádná mzda v důsledku svátku neušla.

 

V závěru této části bude vhodné se zmínit, že existují dva právní výklady na odměňování zaměstnanců ve svátek, kteří mají tzv. měsíční mzdu.

Podle jednoho výkladu mají rovněž nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Podle jiného právního výkladu na náhradu mzdy nárok nemají, protože jim žádná mzda v důsledku svátku neuchází.  Výše měsíční mzdy se v důsledku svátku nekrátí. Používá se zde i ustanovení § 135 odst. 1 zákoníku práce, které upravuje odměňování ve svátek u zaměstnanců uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce, tj. u zaměstnavatelů, kteří svým zaměstnancům poskytují plat. Zde totiž právní úprava umožňuje poskytovat pouze měsíční plat. V tomto ustanovení je uvedeno: „zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí“.

Já se přikláním k právnímu názoru, že nárok na náhradu mzdy nemají, protože jim žádná mzda v důsledku svátku neuchází. Měsíční mzda se jim v důsledku svátku nekrátí.

Příklad: Zaměstnanec má měsíční mzdu ve výši 25.000 Kč. V jednom měsíci byly tři svátky. V tomto měsíci zaměstnanec neměl dovolenou, nebyl v dočasné pracovní neschopnosti, nečerpal žádnou překážku v práci. I když tři dny nepracoval, protože byly svátky, mzda se mu nekrátí, vznikl mu nárok na mzdu ve výši 25.000 Kč.

 

  1. Zaměstnanec ve svátek pracoval podle tzv. rozvrhu směn

 

 

Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Náhradní volno za práci ve svátek mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

 

Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout, že místo náhradního volna mu poskytne příplatek k dosažené mzdě, nejméně ve výši průměrného výdělku (tzv. 100%). Všeobecně se to nepřesně vysvětluje tak, že má nárok na mzdu ve výši 100 + 100. Toto tvrzení je nepřesné. V tomto případě bude mít nárok na mzdu + příplatek ve výši nejméně průměrného výdělku. Může tedy být sjednán vyšší příplatek, např. 150 % průměrného výdělku.

 

         

  1. Zaměstnanec ve svátek pracovat podle tzv. rozvrhu směn měl, směna mu odpadla, ale z různých důvodů pracoval, např. od 6.00 hod. do 12.00 hod.

 

Od 6.00 hod. do 12. hod. se bude postupovat podle písmena c) výše uvedeného výkladu. V tomto případě se domnívám, že na základě dohody bude zaměstnanci místo náhradního volna poskytnut příplatek k dosažené mzdě, nejméně ve výši průměrného výdělku. Pokud by mu bylo poskytnuto náhradní volno, byl by poškozen, protože by měl nárok pouze na dosaženou mzdu. Na náhradní volno má totiž nárok, i kdyby nepracoval.

 Za zbytek směny mu bude náležet náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, viz písmeno a) výše uvedeného výkladu.

 

Pozor: Výkon práce od 6.00 hod. do 12.00 hod. není prací přesčas. O práci přesčas by se jednalo, pokud by pracoval nad stanovenou délku směny.

 

Příklad: Směna mu měla končit ve 14.30 hod. Prací přesčas je až práce nad 14.30 hod.

 

 

  1. Zaměstnanec ve svátek pracovat podle tzv. rozvrhu směn neměl, směna mu neodpadla, ale z různých důvodů pracoval, např. od 6.00 hod. do 12.00 hod.

 

Od 6.00 hod. do 12. hod. se bude postupovat podle písmena c) výše uvedeného výkladu.

Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Náhradní volno za práci ve svátek mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku

 

Pozor: Výkon práce od 6.00 hod. do 12.00 hod. je současně prací přesčas.

 

 

  1. Odměňování práce ve svátek u zaměstnavatelů, kteří svým zaměstnancům poskytují plat, jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce. Jedná se například o příspěvkové organizace.

 

 

Právní úprava odměňování práce ve svátek je zde upravena v § 135 zákoníku práce.

Zde je uvedeno:

„(1) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

 

(2) Za práci ve svátek poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.

 

(3) Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna.“

 

Právní úprava odměňování práce ve svátek je zde v podstatě stejná jako u zaměstnavatelů, kteří zaměstnancům poskytují mzdu. Zásadní rozdíl je v tom, že:

 

  1. Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí. 

 

  1. Jestliže mu poskytne náhradní volno – viz § 135 odst. 2 zákoníku práce, za dobu čerpání tohoto náhradního volna mu nenáleží náhrada platu ve výši průměrného výdělku, protože se mu plat ani v tomto případě nekrátí.

 

 

Do systému vložil:
JUDr. ZRUTSKÝ Jaromír
Témata
pravo
Další články
Bezpečnostní přestávky řidičů svozu odpadů
Přestávky v práci a pracovní doba
Potvrzení o zaplacení členských příspěvků
Dar od zaměstnavatele
Daňové přiznání ZO
Přestávka v práci
Záčátek dnů pracovního klidu
Prohloubení kvalifikace
Zásada rovného zacházení v oblasti odměňování
Zásada rovného zacházení a diskriminace v pracovněprávních vztazích
Příspěvek na Vánoce pro členy
Stravenkový paušál za 12hodinovou směnu
Výkazy v rejstříku
Podpis kolektivní smlouvy
Práce přesčas
Náhradní volno za práci přesčas
Nová právní úprava dovolené pro zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
Překážky v práci a náhradní volno
Mzda za práci přesčas
Cestovní náhrady