Odpověď: Jeho postup samozřejmě není správný. V praxi se lze bohužel i v současné době setkat s problémy při výkladu pojmu „přiměřená doba na oddech a jídlo“, který je uveden v § 88 odst. 1 zák. práce. Problémy s výkladem tohoto pojmu vznikají, i když v zákoníku práce je uvedeno, že se tato doba započítává do pracovní doby.

Pro tyto účely je nutné práce rozdělit do dvou skupin. Jsou práce, které lze přerušit (těch je samozřejmě většina), zde je zaměstnavatel povinen zaměstnancům poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech. Tato přestávka v práci se nezapočítává do pracovní doby, a proto za ni nenáleží mzda (plat).

Jsou však práce, které nelze přerušit; zde musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo, například se jedná o obsluhu různých velínů, obsluhu kotelen, práce vychovatelky, vrátné, strážné apod. Podle mého názoru v řadě případů i o zdravotní sestry a lékaře. Vždy je však nutné každý případ posuzovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. V těchto případech se zaměstnanci neposkytuje přestávka v práci, ale přiměřená doba na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby. Protože se tato doba započítává do pracovní doby, je logické, že je i placená.

Jestliže tedy zaměstnanec pracuje ve 12hodinové směně, bude na pracovišti 12 hodin a mzda mu bude poskytnuta rovněž za 12 hodin. Jedná se i o Váš případ. Lze proto uvítat, že máme na tento případ rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ve svém rozsudku ze dne 3. 1. 2007  sp. zn.  21 Cdo 42/2006. Nejvyšší soud ČR zde mimo jiné uvedl, že „poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu pro oddech a jídlo, jde o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda“.