Zpravodaj
Zákoník práce po novele – část II.
23.07.2020 | Zpravodajství OS | Pro členy svazu | Přečteno: 80x

Novela zákoníku práce – zákon č. 285/2020 Sb. v části, která nabude účinnosti dnem 30. 7. 2020, přináší změny v následujících směrech – pokračování článku Zákoník práce po novele – část I.

6. Nová definice směnných režimů

Novelou zákoníku práce dochází k nahrazení současné definice třísměnného režimu novým pojmem vícesměnný režim, který je daleko širší než třísměnný režim.

Kromě stávajících třísměnných režimů zahrnuje i další varianty směnných režimů, v nichž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve třech nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Nové ust. § 78 odst. 1 písm. e) zákoníku práce zní takto:

㤠78

          (1) Pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je

e) vícesměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,“

Správné určení směnného režimu má význam zejména pro rozsah týdenní pracovní doby. Proto novelou ZP dochází i k úpravě § 79 odst. 2 písm. b). Týdenní pracovní doba u vícesměnných nebo nepřetržitých režimů činí 37,5 hodiny týdně.

Novela ZP takto reaguje na potřebu praxe, kdy je zřejmé, že existují i vícečetné než jen třísměnné pracovní režimy, ve kterých se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve více než 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, tudíž je žádoucí, aby i zaměstnanci, kteří pracují v těchto směnách, měli právo na zvýhodněnou délku stanovené týdenní pracovní doby dle § 79 odst. 2 písm. b) zákoníku práce.

7. Vysílání zaměstnanců

Vyslání k výkonu práce na území jiného členského státu Evropské unie

Byl-li zaměstnanec vyslán v rámci nadnárodního poskytování služeb svým zaměstnavatelem z jiného státu EU k výkonu práce v ČR, může se jeho pracovněprávní vztah i nadále řídit právním řádem tohoto jiného státu EU. Po dobu výkonu práce v ČR se ovšem na vyslaného zaměstnance vztahují některé zákonem vyjmenované součásti českého právního řádu.

Novela zákoníku práce č. 286/2020 Sb. (dále jen „novela“) upřesňuje ustanovení § 319 a dále vkládá do textu zákoníku práce (dále jen „ZP“) zcela nový § 319a. Novela tak reaguje na Směrnici 96/71/ES (dále jen „Směrnice“), kterou je Česká republika vázána.

V § 319 odst. 1 písm. c) ZP dochází proto k rozšíření povinnosti rovného zacházení nejen na minimální mzdu, příslušné úrovně zaručené mzdy a příplatky za práci přesčas, ale i na všechny povinné složky mzdy nebo platu (§114 až 118, § 123 až 130, § 132, § 133, § 135 ZP – veškeré příplatky ke mzdě nebo platu), vyplácené v souvislosti s vysíláním zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb.

Reakcí na shora uvedenou Směrnici je i doplnění v § 319 odst. 1 o písmena h) – stanovení podmínek ubytování, pokud je zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje, a dále o náhrady cestovních výdajů – § 319 odst. 1 písm. i) – v souvislosti s výkonem práce s tím, že za pravidelné pracoviště se považuje obvyklé místo výkonu práce na území České republiky. Úprava základního standardu pro ubytovací zařízení je obecně obsažena ve vyhlášce č. 268/2006 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Česká právní úprava neumožňuje při tuzemské pracovní cestě poskytovat náhrady při zahraniční pracovní cestě – duplicita nemůže tedy vzniknout. V případě kolize cestovních náhrad poskytovaných podle zákoníku práce s cestovními náhradami poskytovanými podle předpisů jiného členského státu se uplatní úprava výhodnější pro vyslaného zaměstnance, ani tehdy však nedochází k duplicitě.

U zcela nového ustanovení § 319a se jedná rovněž o promítnutí Směrnice do ZP tak, že se v případě přesáhnutí doby 12 měsíců při vyslání zaměstnance podle § 319 odst. 1 budou na něho vedle podmínek uvedených v § 319 odst. 1 větě první vztahovat nově i ostatní podmínky pro zaměstnávání zaměstnance v pracovním poměru podle tohoto zákona s výjimkou právní úpravy týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru. I nadále se uplatní ustanovení § 319 odst. 1 věty druhé a třetí (přednosti výhodnější právní úpravy a samostatnost posuzování této výhodnosti). V případě odůvodněného tzv. kvalifikovaného oznámení podaného zaměstnavatelem postupem nově upraveným v zákoně o zaměstnanosti (zaměstnavatel oznámí úřadu práce, že vyslání zaměstnance přesáhne dobu 12 měsíců a současně sdělí důvody jejího přesáhnutí) se doba uvedená v odstavci 1 prodlužuje na 18 měsíců. Vyšle-li zaměstnavatel k nahrazení zaměstnance uvedeného v § 319 odst. 1 jiného zaměstnance, všechny doby vyslání těchto zaměstnanců, pokud plnili nebo plní stejné pracovní úkoly na stejném místě, se pro účely posouzení doby 12 měsíců sčítají.

V našem seznamování se s novelou zákoníku práce budeme v dalších částech pokračovat.

Do systému vložil:
JUDr. KOCIANOVÁ Jitka
Další články
Titulek
Zákoník práce po novele - část I
Novela zákoníku práce – přehled hlavních změn
Koronavirus a podpora ze strany státu – stav ke dni 9. 7. 2020
Koronavirus a podpora ze strany státu – stav ke dni 2. 6. 2020
Novela zákoníku práce prošla Poslaneckou sněmovnou
Výzva POS OS UNIOS na pořadatelství svazových sportovních her 2021
Čekáte delší dobu na vyplacení dávky nemocenského pojištění?
Úlevy v oblasti bydlení
Nabídka hotelu Olšanka
K opatřením schváleným vládou, která se týkají ukončení nájmu bytu
Statistické zjišťování a odborové organizace
Veselé Velikonoce
Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc
Ošetřovné
Hlavní mýty a polopravdy