Odpověď:

Není pravda, že pracovní cesta trvá vždy jen jeden den. Nejprve bude vhodné uvést právní úpravu přeložení a pracovní cesty.

Pracovní cesta

V § 42 zákoníku práce je uvedeno: „Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.

Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval; v pověření je třeba vymezit jeho rozsah. S pověřením podle věty první musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nemohou vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.“

Přeložení

V § 43 zákoníku práce je uvedeno: „Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele, pokud to nezbytně vyžaduje jeho provozní potřeba. Pracovní úkoly přeloženému zaměstnanci ukládá, jeho práci organizuje, řídí a kontroluje a pokyny mu k tomu účelu dává příslušný vedoucí zaměstnanec organizační složky (útvaru), na jejíž pracoviště byl zaměstnanec přeložen.“

Vysvětlit rozdíl mezi pracovní cestou a přeložením lze určitě několika způsoby. Podle mého názoru je nejvýstižnější tento výklad.

Zásadní rozdíl mezi pracovní cestou a přeložením spočívá v tom, že pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce ke splnění určitého, konkrétního úkolu.

Nemusí se jednat pouze o jeden den. Pracovní cesta může podle složitosti, náročnosti daného úkolu trvat i více dnů, týdnů.

Charakteristickým znakem pracovní cesty je dále to, že zaměstnanec na pracovní cestě, ve většině případů, koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.

Dalším charakteristickým znakem pracovní cesty je, že zaměstnanec může být vyslán na pracovní cestu i mimo pracoviště zaměstnavatele.

Přeložením se rozumí časově omezené nebo časově neomezené přeložení zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě. Přeložení není časově omezeno splněním určitého, konkrétního úkolu. Zaměstnanec při přeložení vždy koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance na pracovišti zaměstnavatele, kam byl zaměstnanec přeložen.

Dalším charakteristickým znakem přeložení je, že zaměstnanec může být přeložen jen na pracoviště v rámci zaměstnavatele.

Závěr: Základní rozdíl mezi pracovní cestou a přeložením spočívá v tom, že:

1. Pracovní cestou je vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce ke splnění určitého, konkrétního úkolu. Přeložení není časově omezeno splněním určitého, konkrétního úkolu.
2. Pracovní cesta může být i mimo pracoviště zaměstnavatele. Přeložení může být pouze v rámci zaměstnavatele.

Vzhledem k poměrně veliké podobnosti přeložení a pracovní cesty je nutné každý případ řešit s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu.