1. Zaměstnanec se následkem povodně nedostal do zaměstnání

Tato problematika je upravena v bodu 3. přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah důležitých osobních překážek v práci. Zaměstnavatel v tomto případě poskytne zaměstnanci pracovní volno bez náhrady mzdy. Po dohodě se zaměstnavatelem to lze řešit i napracováním zameškané doby. Samozřejmě to lze rovněž řešit čerpáním dovolené. Všichni zaměstnavatelé, tj. i ti, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zák. práce (jedná se o zaměstnavatele, kteří svým zaměstnancům poskytují plat), mohou v kolektivní smlouvě sjednat, nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že se jedná o překážku v práci s náhradou mzdy.

Pokud by se jednalo o těžce zdravotně postiženého zaměstnance, který na cestu do zaměstnání používá osobní automobil, vznikl by mu nárok na poskytnutí pracovního volna s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den (viz bod 4. výše uvedené přílohy).

V závěru je třeba zdůraznit, že se jedná o případ, kdy o přerušení provozu hromadných dopravních prostředků zaměstnanec nevěděl.

Zaměstnanec se v důsledku povodní nemůže dostavit do zaměstnání ani v dalších dnech

Pracovněprávní předpisy tento případ neupravují. Vzhledem k důvodům, proč se zaměstnanec nemůže dostat do zaměstnání, přichází v úvahu poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy nebo čerpání dovolené nebo kombinace pracovního volna bez náhrady mzdy a čerpání dovolené.

 

2. Zaměstnanec je převeden na jinou práci, neboť to je třeba ke zmírnění bezprostředních následků záplav

Zaměstnanec může být v tomto případě převeden na jinou práci, a to i bez jeho souhlasu. Vyplývá to z § 41 odst. 4 zákoníku práce. Pokud je převeden na jinou práci, za niž mu přísluší nižší mzda nebo plat, přísluší mu za dobu tohoto převedení doplatek do průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Vyplývá to z § 139 odst. 1 písm. c) zákoníku práce.

 

3. Zaměstnanci není v době záplav přidělována práce

Může se jednat o tyto překážky v práci:

a) o překážku v práci na straně zaměstnavatele upravenou v § 207 písm. b) zák. práce, tj. o přerušení práce způsobené živelní událostí

V tomto případě zaměstnanci náleží náhrada mzdy (platu) ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

V kolektivních smlouvách lze dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit vyšší náhradu mzdy než 60 %. To platí i pro zaměstnavatele, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce, tj. kteří svým zaměstnancům poskytují plat.

    

b) o překážku v práci z důvodu prostoje – § 207 písm. a) zák. práce

V některých případech se může rovněž jednat o prostoj. Prostoj je upraven v § 207 písm. a) zák. práce. Jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele. O prostoj se jedná, např. když zaměstnanci nemohou vykonávat práci v důsledku přerušení dodávky elektrického proudu, plynu, surovin, materiálů; v důsledku chybných pracovních podkladů, vadných přípravků nebo nářadí, čekání na seřizovače, poruchy na strojním zařízení atd. Prostojem se rozumí pouze přechodná, určitým časovým úsekem omezená a zásadně nepředvídatelná překážka v práci. Zřejmě i v tomto článku (i když to do tohoto článku nepatří) bude vhodné zdůraznit, že prostojem rozhodně nejsou: pravidelná, plánovaná odstávka strojů či zařízení; pravidelné opravy, včetně oprav generálních; nedostatek práce vzhledem k přechodu na jiný výrobní program nebo vzhledem k nedostatku zakázek.

Jak je výše uvedeno, v některých případech by se o tuto překážku v práci mohlo jednat, např. zaměstnancům nebyla přidělována práce, protože v důsledku záplav byla přerušena dodávka elektrického proudu.

Jestliže zaměstnanci nebudou v tomto případě převedeni na jinou práci, přísluší jim náhrada mzdy ve výši 80 % průměrného výdělku.

V kolektivních smlouvách lze dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit vyšší náhradu mzdy než 80 %. To platí i pro zaměstnavatele, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce, tj. kteří svým zaměstnancům poskytují plat.

Jestliže budou převedeni na jinou práci (podle § 41 odst. 5 zák. práce je v tomto případě převést na jinou práci bez jejich souhlasu nelze) a náležela by jim nižší mzda (plat), zaměstnavatel je podle § 139 odst. 1 písm. d) zák. práce povinen jim poskytnout doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého zaměstnanci dosahovali před převedením na jinou práci.

 

c) o překážku v práci z důvodu přerušení práce způsobeného nepříznivými povětrnostními vlivy – § 207 písm. b) zák. práce

V některých případech nepřidělování práce by se mohlo jednat i o překážku v práci z důvodu přerušení práce způsobeného nepříznivými povětrnostními vlivy. Uvedu na příkladu: Ve městě, které bylo částečně zaplaveno, stavební firma staví např. obchod, který leží v místě, kde záplavy nejsou. Následkem dešťů zaměstnanci, například pokrývači, nemohou vykonávat práci. Jedná se o překážku v práci podle § 207 písm. b) zák. práce (nepříznivé povětrnostní vlivy). Jestliže zaměstnanci nebudou v tomto případě převedeni na jinou práci, přísluší jim náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. V kolektivních smlouvách lze dohodnout nebo ve vnitřním předpisu stanovit vyšší náhradu mzdy než 60 % průměrného výdělku. To platí i pro zaměstnavatele, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zák. práce, tj. kteří neprovozují podnikatelskou činnost. Jestliže budou zaměstnanci převedeni na jinou práci (nelze je však převést bez jejich souhlasu) a náležela by jim nižší mzda (plat), zaměstnavatel je podle § 139 odst. 1 písm. d) zák. práce povinen jim poskytnout doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahovali před převedením na jinou práci.

 

Souběh výše uvedených překážek v práci

V řadě případů se bohužel může jednat o tzv. souběh výše uvedených překážek v práci. Pokrývač například nemůže vykonávat práci nejen v důsledku silného deště a větru, ale také v důsledku záplav. Největší problém však nepochybně může nastat v případě souběhu překážky v práci na straně zaměstnance a překážky v práci na straně zaměstnavatele. Uvedu na příkladu: Zaměstnanec se v důsledku záplav nemůže dostat do zaměstnání z důvodu, že nejezdí hromadná doprava, ale i kdyby se do zaměstnání dostal, nemohl by práci vykonávat, protože výrobní prostory jsou zaplaveny.

Jedná se o překážku v práci na jeho straně, která by měla být, jak je výše uvedeno, řešena poskytnutím pracovního volna bez náhrady mzdy nebo čerpáním dovolené, ale současně je zde překážka na straně zaměstnavatele, neboť jeho pracoviště jsou zaplavena. I kdyby se zaměstnanec do zaměstnání dostavil, nebyla by mu práce z výše uvedených důvodů přidělována. V tomto konkrétním případě se skutečně jedná o komplikovaný právní problém, který bude třeba řešit případ od případu zejména podle § 18 zákoníku práce, kde je uvedeno, že: „Je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.“

Z výše uvedeného vyplývá, že každý případ je třeba posuzovat individuálně. Nezastupitelnou úlohu při řešení těchto případů musí samozřejmě sehrát odbory.

 

4. Zaměstnanec na základě požadavku příslušného orgánu stanoveného zákonem, např. povodňového orgánu obce nebo orgánu krizového řízení, poskytne při povodních osobní pomoc

V tomto případě se podle § 201 zák. práce, za použití zejména zák. č. 254/2001 Sb., o vodách, nebo podle § 31 zák. č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, jedná o překážku v práci z důvodu obecného zájmu, konkrétně o občanskou povinnost.

V § 63 zák. č. 254/2001 Sb., o vodách, je mimo jiné uvedeno: „K zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup, případně vjezd na své pozemky, popřípadě stavby těm, kteří řídí, koordinují a provádějí zabezpečovací a záchranné práce, přispět na příkaz povodňových orgánů osobní a věcnou pomocí k ochraně životů a majetku před povodněmi a řídit se příkazy povodňových orgánů.“

V § 2 zák. č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, je mimo jiné uvedeno:

„Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) krizovým řízením souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizové situace,

b) krizovou situací mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen ‚krizové stavy‘),

c) pracovní povinností povinnost fyzických osob vykonávat po nezbytně nutnou dobu určené práce, které jsou nutné pro řešení krizové situace a které jsou tyto osoby povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení, a podle potřeb pro řešení krizové situace i nad rámec pracovní doby stanovené v pracovněprávních předpisech,

d) pracovní výpomocí povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné pro řešení krizové situace, které jsou povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení, a podle potřeb pro řešení krizové situace i nad rámec pracovní doby stanovené v pracovněprávních předpisech.“

V § 31 zák. č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, je mimo jiné uvedeno:

„Fyzická osoba je v době krizového stavu povinna:

• uposlechnout výzvy oprávněných orgánů krizového řízení k zaevidování na stanoveném místě z důvodu uložení pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci,

•  vykonávat uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc.“

Pracovní výpomoc v době krizového stavu fyzické osobě ukládá hejtman nebo obec, které po ukončení této povinnosti vydají fyzické osobě potvrzení. Potvrzení obsahuje zejména osobní údaje fyzické osoby, den zahájení a ukončení pracovní výpomoci, počet odpracovaných hodin, druh a místo práce, poučení o náhradě a označení orgánu, který potvrzení vydal.

 

Nárok na náhradu mzdy/platu

Zaměstnanci v těchto případech od zaměstnavatele náhrada mzdy nenáleží. Zaměstnavatel je povinen poskytnout mu pracovní volno bez náhrady mzdy. Zaměstnanec musí zaměstnavateli tuto překážku v práci prokázat potvrzením příslušného orgánu, např. povodňového orgánu, orgánu krizového řízení.

Náleží mu však peněžní náhrada, kterou je mu povinen vyplatit příslušný státní orgán. Ze zák. č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, vyplývá, že tuto peněžitou náhradu poskytuje orgán krizového řízení, který o uložení pracovní povinnosti rozhodl – většinou zřejmě obec.

Peněžní náhradu lze poskytnout po vzájemné dohodě též za poskytnutí dobrovolné pomoci. Vyplácí se do 6 měsíců od ukončení nebo zrušení krizového stavu, v jehož důsledku vznikl nárok na peněžní náhradu.

Jde-li o vykonání pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci, u nichž nelze určit výši náhrady dohodou nebo postupem podle zvláštních právních předpisů, stanoví se náhrada ve výši, která odpovídá obvyklé mzdě za stejné či podobné práce.

O tuto překážku v práci se nebude jednat, pokud zaměstnanec bude pracovat na odstraňování škod pouze na svém domě. Pokud však na svém domě bude pracovat na základě pokynu příslušného orgánu, protože by jeho majetek například mohl ohrozit zdraví nebo majetek jiných fyzických osob, bude se opět jednat o občanskou povinnost. I zde je tedy nutné každý případ posuzovat individuálně. Rozhodující bude vždy potvrzení příslušného povodňového orgánu nebo orgánu krizového řízení.

 

V případě poskytnutí pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci i dobrovolné pomoci doporučuji zaměstnancům obrátit se na příslušný obecní úřad, který zaměstnanci sdělí a vysvětlí, jak má při uplatnění této peněžité náhrady postupovat.

 

Další důležité informace týkající se povodní Vám vysvětlí zaměstnanci našeho svazu.